Homilie otce biskupa Josefa o slavnosti Nanebevstoupení Páně
dne 14.května 2015 v katedrále sv. Václava Olomouc
Měli bychom si znovu uvědomit, jak se liší obě řeči na rozloučenou, které
Ježíš vyslovil v dvojí zcela odlišné situaci. To první loučení se odehrávalo
ve večeřadle před Pánovým zatčením a následnou krutou smrtí. To druhé
loučení se odehrálo předtím, než se vzkříšený Ježíš navrátil k Otci, když
naplnil vše, pro co přišel na zem.
Ve večeřadle se odehrálo sebedarování Krista v Eucharistii. Den předtím, než
byla násilně lidmi prolita jeho krev a vydáno na smrt jeho tělo, on, Boží Syn,
nás předešel a daroval nám toto své tělo a krev z lásky jako dar své stálé
přítomnosti mezi námi pro stálé setkávání. Tak jeho láska předešla násilí a
zlobu a ukázala svou vítězící sílu. Ježíš tehdy apoštolům umyl nohy a přikázal
jim jednat podobně, nazval je přáteli a dal jim přikázání lásky. Z večeřadla
odešel přímo do Getseman, do krvavého potu a hrozného umučení. I to vše,
co Ježíš řekl, bylo tehdy poznamenáno dojetím, určitým smutkem při odhalení
zrádce a jeho předpovědí o trojím zapření a rozprchnutí se. Věděl, co ho čeká
a do čeho jde, ale je poslušný vůle Otce.
Když po smrti vstal z mrtvých, je to Kristus již v oslaveném těle, vrací se
k apoštolům, několik týdnů se jim zjevuje a rozmlouvá s nimi, a před svým
návratem k Otci opět pronáší slova na rozloučenou. Tentokrát neodchází na
smrt, ale do slávy po pravici Otce. Zde už nezní slova smutku a dojetí, ale
Pánova slova mají dynamiku a dala by se nazvat jako příkazy, rozdílení úkolů,
velké pracovní nasazení. Věty jsou gramaticky v rozkazovacím způsobu, ale
nejde o žádné povolávací rozkazy, to se mezi přáteli nedělá, jde o zásady
společného postupu: Jděte do celého světa... Učte všechny národy.... Křtěte...
uzdravujte...budete vyhánět zlé duchy.... mluvit cizími jazyky... neuškodí vám
ani hadi ani smrtelně nebezpečné jedy... naopak budete uzdravovat... Nebojte
se...zachovávejte vše, co jsem vám přikázal... čekejte Ducha, kterého vám
sešlu a ten vás uvede do plné pravdy! - Toto loučení již jasně oznamuje velké
věci, které brzy nastanou.
To je ten rozdíl mezi loučením před smrtí a před Nanebevstoupením.
Něco takového nastává dnešním dnem i u nás. Začnou se tady také dít velké
věci. Již zítra očekáváme příchod tisíců dětí z diecéze, s kterými budeme
nedaleko odtud slavit mši sv. a bohatý program setkání. Téhož dne přijedou
stovky mladých lidí, sobota a neděle bude patřit celodiecéznímu setkání
našich věřících v rámci eucharistického diecézního kongresu – to vše má být
prodchnuto právě tím, co dnes slavíme. Ježíš nám touží dát svého Ducha a
učinit nás svými svědky, ochotnými, nadšenými, horlivými, kteří se nechceme
skrývat se svou vírou před přesilou dnešního, spíše nevěřícího světa, a k tomu
potřebujeme čerpat sílu: největší zdroj této síly je pro nás dar Eucharistie,
poklad Těla a Krve Páně. Ježíš slibuje: Budete-li jíst tento chléb a pít z tohoto
kalicha, budete mít život ze mne. Já budu žít ve vás a vy ve mně.
I o nás bude platit, že naše svědectví svět pozná a uslyší, i my budeme v síle
Ježíšova Ducha mluvit jazyky porozumění a najdeme společnou řeč, aby nám
bylo rozuměno. I my budeme vymýtat zlé duchy, protože Duch sv. nás naučí
nelhát, neubližovat, nepomlouvat, nekrást, ale naopak budeme zlo přemáhat
dobrem. Víme, že i my jsme vystaveni různým jedovatým a smrtelně
nebezpečným vlivům, ale nepodlehneme jim. A především bude platit, že Pán
bude působit s námi a provázet naše slova znameními. Jaké přísliby! A my
víme, že Ježíš plní, co slíbil! Náš Pane, čekáme tedy na tvůj příchod. Tyto
dny nebudou jen v naší lidské režii – víme, že máme schopné a horlivé
organizátory, ale především to bude On, Kristus, který nás bude svým
Duchem provázet, inspirovat, živit svým nebeským pokrmem.
Sv. Augustin říká, že Ježíš je v nebi u Otce a přitom zůstává s námi, ba je nám
ještě blíž, než když chodil po zemi. Je s námi spojen láskou. My naopak
zůstáváme jako slabí lidé zde na zemi, ale i my můžeme být spojeni s Ním,
a být tedy už v nebi, - a to také dokážeme jenom a pouze láskou. Láska je tím
jediným pojítkem v obou směrech mezi Kristem v nebi a námi na zemi, ale
i mezi námi a nebem, - kde už teď jsme přítomni v Kristově srdci, které nás
nese a miluje. Podobně i my odpovězme Jemu. Láskou na lásku Pánu
odpovíme.
(Zveřejněno s laskavým svolením otce biskupa Mons. Josefa Hrdličky)