Z výkladu svatého Ambrože, biskupa, na žalm 119 (118)


(Nn. 12.13-14: CSEL 62,258-259)
Boží chrám je svatý, a vy jste ten chrám

Já a Otec k němu přijdeme a učiníme si u něho příbytek. Až přijde, otevři mu svou bránu, otevři svou duši, rozevři náruč svého ducha, aby viděl bohatství prostoty, poklady pokoje, krásu milosti. Rozšiř své srdce, běž vstříc slunci věčného světla, které osvěcuje každého člověka. Toto pravé světlo svítí sice všem, jestliže však někdo zavře svá okna, sám se o věčné světlo připraví. Zabráníš tedy i Kristu, aby vstoupil, zavřeš-li bránu svého ducha. Mohl by vstoupit, avšak nechce se vetřít nevítán, nechce nutit ty, kdo sami nechtějí.
Narodil se z Panny, vyšel z jejího lůna, svými paprsky ozářil veškerý svět, aby svítil všem. Chápou to ti, kdo touží po jasu věčné záře, kterou nepřeruší žádná noc. Zatímco po slunci, které denně pozorujeme, následuje temná noc, Slunce spravedlnosti nikdy nezapadá, protože po moudrosti nikdy nepřichází zloba. Blažený je tedy ten, na jehož bránu klepe Kristus. Naší branou je víra; je-li pevná, ochrání celý dům. Touto branou vstupuje Kristus. Proto také říká církev v Písni písní: Slyš! Můj milý klepe. Poslouchej, jak klepe, poslouchej, jak touží vstoupit: Otevři mi, má sestro, moje milá, má holubičko, mé všechno! Vždyť mám hlavu smočenou rosou, mé vlasy jsou plné nočních kapek.
Všimni si, kdy nejvíce klepe Boží slovo na tvou bránu: když má hlavu smočenou noční rosou. Ve své milosti totiž navštěvuje ty, které souží trápení nebo pokušení, aby snad někdo nebyl přemožen strastmi a nepadl. Kristova hlava je tedy smočená kapkami rosy, jako by se potil, když jeho tělo trpí. A tak je třeba bdít, aby až přijde Snoubenec, neodešel, poněvadž jsme ho nevpustili. Neboť jestliže bys spal a tvé srdce by nebdělo, Kristus ani nezaklepe a odejde; jestliže však tvé srdce bdí, Kristus klepe a žádá, abys mu otevřel bránu.
Naše duše má tedy dveře, má i brány, o kterých je řečeno: Zdvihněte, brány, své klenby, zvyšte se, prastaré vchody, ať vejde král slávy. Jsi-li hotov otevřít tyto brány své víry, vejde k tobě Král slávy s vítězným znamením svého umučení. I spravedlnost má své brány, neboť i o nich v Písmu čteme; Pán Ježíš tam ústy proroka říká: Otevřte mně brány spravedlnosti.
Takže duše má dveře, duše má brány. K těm dveřím přichází Kristus a klepe, klepe i na brány. Nuže, otevři mu: chce vstoupit, chce najít svou Snoubenku, jak bdí.