Cesta sv. Františka z Assisi


Na prvním zastavení vidíme to, co budeme potkávat během celé stezky; symbolické znázornění, citát z Písma a sloku z Hymnu na stvoření od sv. Františka. Vidíme zde kopii „Nejsvětější Trojice“, která je uctívána v kostelíku Svatého Ducha na konci údolí Aurina. Sv. František velice miloval přírodu a tak začíná svůj zpěv chválou na stvoření celého světa. Biblický verš je zde přáním poutníkům: „Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Svatého Ducha, ať je s vámi se všemi“ (2 Kor 13,13).

Slunce - Na velkém kameni jsou vytesána slova příslibu z knihy proroka Izaiáše: „Tvé slunce už nezapadne“ (Iz 60,20). Toto místo bylo vybráno, protože slunce, když zapadá, svítí přesně na pozlacenou kouli. Naše slunce Pán Ježíš Kristus však už nezapadá.
Slunce bylo pro bratra Františka „Můj pan bratr slunce“, kterého považoval za nejkrásnější stvořenou věc a obraz Boží krásy.
František z Assisi byl člověkem, který tak jako nikdo jiný připomínal Krista. Byl úplným „centrem Krista.“ Romano Guardini o něm píše:
„Když se díváme na sv. Františka, myslíme na Krista, ať už chceme nebo ne“.

Sestra voda – Dospěli jsme na místo v přírodě, které je obzvláště pěkné. Jsme lehce mokří, ale co na tom záleží! Kristus na kamenném bloku dává žíznivým a hladovým vodu života. Je tam matka se synem, otec je podpírá, zavalitý muž se ho chytí a skoro jako by škrtil, zatímco nějaký chudák s miskou vedle sebe natahuje svou prosící ruku. Je to moderní znázornění Ježíšova srdce. Slova Písma se k nám obracejí takto: „Kdo žízní, ať přijde ke mně.“ Žízeň, tu máme. Ale hledáme vždy na správném místě?

Sv. František a Panna Maria (Porciunkule) – Vidíme Marii s Ježíškem, který dává kostel Porciunkuli sv. Františkovi. František byl velkým ctitelem Panny Marie. Tomáš z Čelana píše: „On zahrnul Ježíšovu matku nevýslovnou láskou, protože nás učinila bratry vznešeného Pána.“ Porciunkulský lesík byl světcovým oblíbeným místem. Zde se stále znovu vracel, zde přijal sv. Kláru do řádu a zde žil se svými bratry. Jsou známé odpustky spojené s Porciunkulí, o něž požádal papeže ve jménu Pána Ježíše. V Porciunkuli pak zemře v nesmírné chudobě.

Bratr oheň – František mluví o ohni jako o bratru. On sám je po právu nazýván „bratr oheň,“ protože hořel pro Krista a tento vnitřní oheň ho stravoval a učinil ho zralým pro předčasnou smrt, jež ho definitivně spojila s Kristem. František zažehl oheň v srdcích mnoha lidí. Vidíme zde vpředu ohniště, kterému dělá kulisu skála, z níž šlehá oheň Ducha svatého na apoštoly.

Měsíc a hvězdy – Vysvětlení tohoto místa k rozjímání je dáno žalmem osmým. Můžeme zde vidět dvě postavy, které s pohledem upřeným na měsíc a hvězdy zvedají své ruce k Bohu Stvořiteli. Jestliže se podíváme víc zblízka, můžeme vidět sami sebe ve skle, které odráží a dává nám otázku slovy žalmu. „Co je člověk?“ Existuje jedno rčení: „Musíme žít dlouho, abychom se stali lidmi.“ Sv František nežil dlouho, ale využil tohoto času, aby ze svého života udělal něco krásného a velikého. Byl člověkem a skrze něj se stal svět více lidským.

Další místo k rozjímání: Pokoj (mír) – Příroda umístila tento zlomený balvan zde jako základ pro znázornění tématu pokoje. Jsou na něm znázorněny dvě postavy vyčerpané bojem, které podávají ruku jedna druhé a usmiřují se. „Blahoslavení tvůrci pokoje, protože oni budou nazváni Božími syny“ (Mt 5,9). František byl tvůrcem pokoje. „Pokoj a dobro“ byl také jeho pozdrav a přání.

Matka země – Skulptura vyjadřuje sedmý den stvoření: Bůh stvořitel je jako centrální bod. Pod ním je strom života, na boku jsou Adam a Eva, a z druhé strany jsou jako zástupci zvířecího světa znázorněni živočichové, kteří jsou tu pro nás: ryby, kohout, kozel, ovce, kráva, vepř, kůň a ptáci. Na kmeni stromu je vidět pokušitel v podobě hada. Nicméně za Bohem Otcem je kříž, který upoutává pozornost na budoucí vzkříšení. Malá zahrada uprostřed lesa s obrazem Matky země nám připomíná, že máme chránit přírodu a respektovat všechny tvory jako stvořené spolu s člověkem.

Bratr vítr – Korouhev připomíná vítr. Pod ní nacházíme vyobrazeny na čtyřech vyřezaných deskách práce, které se vztahují ke čtyřem ročním obdobím. Nicméně sv. František mluví o „každém čase“, pro něj existuje jen dobrý čas. Místa k sezení zvou k odpočinku po rychlém výstupu. Je to místo k poděkování za četné zdroje energie, z velké části ještě nevyužité, za bratra vítr, sestru vodu a bratra slunce.

Sestra smrt – Symbolická brána v podobě oblouku zve k jejímu projití. Symboly vyřezané v zárubních připomínají nelítostně naši pomíjivost: přesýpací hodiny skoro přesypané a kolo života, na němž jsou vyobrazeny údobí života. Smrt otáčí nemilosrdně kolem a na konci jí všichni podlehnou. Jsou tu však znázorněny také symboly vykoupení skrze kříž a vzkříšení. Ani sv. František nezakoušel radost ze smrti. Jeho problémem však byla „druhá smrt“ tak, jak ji nazývá ve svém Hymnu na stvoření. Pro něj je důležité, aby tento život skončil dobře a aby mohl pokračovat blažeností na druhé straně.

Závěr Hymnu na stvoření – Toto poslední zastavení přebírá myšlenku prvního. Sv. František nás zve, abychom se spojili ve chvále vůči Bohu dříve, než vstoupíme do kaple sv. Františka a sv. Kláry: “Chvalte a oslavujte mého Pána, děkujte a služte mu s velkou pokorou.“ K tomu se také hodí poslední verš Žalmu 150: „Všechno, co dýchá, ať chválí Hospodina! Aleluja!“Došli jsme do cíle své poutě. Nacházíme se před bývalou hradní kaplí zhruba z 11. století, která nám připomíná sv. Damiána a je zasvěcená sv. Františkovi a sv. Kláře. Voda z horského pramene před kaplí nám přijde vhod.

Kaple sv. Františka a sv. Kláry – Dříve než vstoupíme do kaple, můžeme ještě pozdravit Pannu Marii, jejíž znázornění sem bylo dopraveno ze Santiaga de Compostela. Uvnitř kaple je vše jednoduché a připomíná Assisi. Kaple byla předtím zchátralá, uprostřed ní rostly tři majestátní stromy. Naštěstí se jí podařilo zachránit a vrátit do původního stavu. Na první pohled zaujme dvojitá socha sv. Františka a sv. Kláry celá ze dřeva, jen svatostánek ve tvaru želvy je bronzový a připomíná Františkovu lásku ke všem zvířatům. Želva zde chrání svým krunýřem eucharistický chléb (eucharistického Krista).

Socha sv. Františka a sv. Kláry – Oba svatí jsou vydlabáni z jednoho kmene. Sv. František, který byl spíše menší postavy, je zde znázorněn jako vysoký. Sv. Klára je v jeho stínu. Sv. Klára drží v pravé ruce monstranci, zatímco její levá ruka ukazuje láskyplně na lidi dole. Je zde jakýsi kruh, který začíná u sv. Františka, jde vzhůru přes sv. Kláru a její ruku a pokračuje dál směrem dolů, kde končí u dvou dnešních lidí.

Krypta sv. Damiána – Kdo sestoupí do prostoru pod kaplí, je překvapen věrnou reprodukcí kříže sv. Damiána. Toto umělecké dílo osvětlené reflektorem zve k posezení na prostých lavičkách a k rozjímání. Před námi na kameni září zlaté písmo „T = tau“. Tento znak je posledním písmenem hebrejské abecedy. V knize proroka Ezechiela je místo, kde se mluví o obyvatelích Jeruzaléma, kteří jsou označování písmenem „T“ a díky tomuto znamení jsou ušetřeni. František zvolil písmeno „T“ za symbol své komunity a dal ho jako požehnání na své poustevny ve Fontecolombo a na veřejné dopisy. Sv. František v něm viděl symbol vykoupení a spásy. Toto znamení nás provázelo po celou cestu až sem.

Kříž sv Damiána – Tento kříž znázorňuje Krista z pohledu východní církve jako vítěze. Za otevřenou náručí Krista můžeme vidět tmavý hrob, napravo a nalevo pak jsou vidět ženy, které přicházejí ke hrobu a andělé, kteří ukazují na Pána. Nahoře nad hlavou vidíme Pána Ježíše obklopeného anděly, jak s vítězným křížem v ruce vystupuje směrem k Otci, znázorněného v podobě žehnající ruky. Po obou stranách Ukřižovaného jsou ve velkém vyobrazení čtyři jeho přátelé: Marie, Jan, Marie Magdalská a Josef z Arimatie. Kromě toho jsou tam ještě tři malé postavy a na pozadí pak matně někteří apoštolové. Na tabuli vedle kříže je napsána ve třech jazycích známá otázka sv. Františka: „Pane, co chceš, abych udělal?“ Tuto otázku položil ve sv. Damiánu a dostal na ni odpověď: „Františku! Znovu vybuduj můj dům, který je ohrožen zkázou.“

Hymnus na stvoření od sv. Františka

Nejvyšší, všemocný, dobrý Pane, tobě buď chvála, sláva, čest a všechno dobrořečení. Patří tobě jedinému, Nejvyšší, a žádný člověk není hoden vyslovit tvé jméno.
Ať tě chválí, můj Pane, všechno, co jsi stvořil, zvláště pak bratr slunce, neboť on je den a dává nám světlo, je krásný a září velkým leskem, vždyť je, Nejvyšší, tvým obrazem.
Ať tě chválí, můj Pane, sestra luna a hvězdy, stvořils je na nebi jasné, vzácné a pěkné.
Ať tě chválí, můj Pane, bratr vítr a vzduch i oblaka, jasná obloha i každé počasí, kterým živíš své tvory. Ať tě chválí, můj Pane, sestra voda, která je velmi užitečná, pokorná, vzácná a čistá.
Ať tě chválí, můj Pane, bratr oheň, kterým osvětluješ noc a on je pěkný, příjemný, mocný a silný.
Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra matka země, která nás živí a slouží nám a rodí trávu a rozličné plody s pestrými květy.
Ať tě chválí, můj Pane, ti, kdo odpouštějí pro tvou lásku a snášejí nemoci a soužení.
Blažení ti, kdo je snesou v pokoji, neboť ty, Nejvyšší, dáš jim korunu.
Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra smrt těla, žádný živý člověk ji nemůže uniknout.
Běda těm, kdo zemřou ve smrtelných hříších.
Blaze těm, které nalezneme spojeny s tvou nejsvětější vůlí, neboť druhá smrt jim neublíží.
Chvalte mého Pána, dobrořečte a děkujte mu a služte mu s velikou pokorou.

Poznámka:
- Cestu sv. Františka jsme letos šli už po druhé, ale stále nám měla co říci. Je možné si vyobrazená zastavení prohlédnout na webu: „Cesta sv. Františka – fotogalerie z Dolomit“ - ( je to příspěvek farnosti Nový Jičín). Pokud zavítáte do Dolomit, určitě toto místo navštivte, duch sv. Františka, plný pokory a lásky ke Kristu, vás bude provázet. -