Nevíme, oč se máme vlastně modlit


Z listu svatého Augustina, biskupa, Probě

Snad se ještě zeptáš, proč apoštol řekl: Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. Těžko si totiž lze myslet, že by on sám anebo ti, k nimž se obracel, neznali modlitbu Páně.
Apoštol ukazuje, že ani on sám není uchráněn této nevědomosti. Nebo snad věděl, oč má prosit, když mu byl dán osten těla, posel satanův, který ho měl srážet, aby se nepovyšoval pro množství zjevení? Třikrát proto prosil Pána, aby mu ho odňal, neboť opravdu nevěděl, jak se má modlit. Potom uslyšel Boží odpověď, proč se nestalo, oč tak veliký muž prosil, a proč by také nebylo dobře, kdyby se tak stalo: Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.
V takových nesnázích, které mohou prospět i uškodit, často nevíme, zač se máme pořádně modlit. A přesto podle obecné lidské touhy prosíme, abychom z toho byli vysvobozeni, neboť jde o něco tvrdého a trudného, a naše slabost to nemůže snést. Musíme však natolik důvěřovat našemu Pánu Bohu, že když nás trápení nezbaví, neměli bychom si myslet, že tedy o nás nedbá, ale spíš bychom měli trpělivě snášet to zlé a doufat, že se obrátí v ještě větší dobro. Tak se totiž síla tím zřejměji projeví ve slabosti. To je psáno proto, aby si snad někdo o sobě příliš nemyslel, až budou vyslyšeny nějaké jeho netrpělivé prosby, ačkoliv by bylo pro něj prospěšnější, kdyby si nic nevymodlil; anebo je to psáno proto, aby se někdo nenechal zdrtit, když vyslyšen nebyl, a aby neztrácel naději v Boží smilování vůči sobě; vždyť možná prosí o něco, co by mu přineslo ještě krutější soužení, nebo by ho snad zdar zkazil a přivedl do záhuby. V takových případech opravdu nevíme, zač se máme modlit.
Dojde-li tedy k něčemu jinému, než oč prosíme, měli bychom to trpělivě snést a za všechno děkovat, a neměli bychom ani v nejmenším pochybovat, že je určitě lépe, když se děje to, co chce Bůh, než co si přejeme my. Takový příklad nám ostatně dal také sám náš Prostředník. Když řekl: Otče, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich, projevil lidskou vůli, kterou přijal, když se stal člověkem; ale vzápětí ji v sobě proměnil a dodal: avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty, Otče. Po zásluze se proto poslušností jednoho stali mnozí spravedlivými.
1 Řím 8,26. 2 2 Kor 12,9. 3 Mt 26,39. 4 Srov. Řím 5,19.

Velmi bohatá římská vdova, křesťanka Anicia Faltonia Proba po obsazení Říma vojevůdcem Alarichem uprchla se svojí rodinou a průvodem dalších vdov v roce 410 před barbary do relativně klidnější části severní Afriky - Numidie. Spolu s několika dalšími vdovami se Proba stala mniškou a obrovským darem místodržícímu Heraclianovi zajistila pro sebe a svůj doprovod bezpečný azyl. Místodržící jim za místo pobytu určil Kartágo a vznešená Proba tam ihned navázala s místní aristokracií a církevními hodnostáři čilé společenské styky. Velmi se snažila ke svým přátelům přiřadit i proslulého biskupa z Hippo Regio Augustina Aurelia, který do Kartága často jezdil. Napsala mu alespoň dopis, kterým se s ním pokoušela navázat bližší kontakt, a dopis se týkal otázky kolem významu modlitby. Augustin jí napsal následující odpověď, dále však v korespondenci raději nepokračoval.