Běda duši, v níž nebydlí Kristus


Z homilií připisovaných svatému Makariovi, biskupovi

Kdysi se Bůh rozhněval na Židy a vydal Jeruzalém nepřátelům na odiv, takže nad Židy panovali ti, kdo je nenáviděli,1 a v Jeruzalémě nebyly už ani svátky, ani oběti; a stejně se hněvá na duši, která přestupuje přikázání, a vydává ji napospas nepřátelům, démonům a vášním. A když ji nepřátelé takto svedou, dokonale ji zkazí.
A jako je dům bez pána zahalen tmou, hanbou a potupou a je v něm plno špíny a nečistoty, tak se i duše, kterou opustil její Pán, i když se v ní předtím radoval se zástupem andělů, naplní tmou hříchu, hanbou vášní a veškerou nešlechetností.
Běda cestě, po níž nikdo nechodí a na níž není slyšet lidského hlasu! Stane se rejdištěm divoké zvěře. Běda duši, nechodí-li v ní Pán a svým hlasem z ní nevyhání duchovní šelmy hříchu! Běda domu, nebydlí-li v něm hospodář! Běda půdě, nemá-li rolníka, který by ji obdělával! Běda lodi, nemá-li kormidelníka, neboť zmítána mořskými vlnami a bouří ztroskotá! Běda duši, nemá-li v sobě pravého kormidelníka Krista, neboť octne-li se na krutém moři temnot a bude zmítána vlnami vášní a ohrožována zimní bouří zlých duchů, nakonec ztroskotá.
Běda duši, nemá-li Krista, který by ji pilně obdělával, aby mohla přinášet dobré ovoce Ducha! Neboť zpustne, zaroste trním a hložím, nepřinese plody a nakonec bude vypálena.2 Běda duši, nepřebývá-li v ní její Pán, Kristus! Neboť zpustne, naplní ji zápach vášní a stane se příbytkem zla.
Když jde rolník obdělávat pole, bere si nářadí a oblečení potřebné ke své práci. Podobně učinil i Kristus, nebeský král a pravý rolník.3 Když přišel k lidstvu zpustošenému zlem, vzal na sebe tělo a jako nářadí si nesl kříž; obdělal zpustlou duši, vytrhal z ní trní a hloží zlých duchů, vyplel koukol hříchu a veškerou uschlou trávu nepravostí spálil. A když duši nástrojem kříže takto obdělal, vysázel v ní překrásnou zahradu Ducha, aby Bohu Hospodáři plodila všechny druhy nejsladšího a nejžádoucnějšího ovoce.
1 Srov. Lk 26,17. 2 Srov. Mt 13,30. 3 Srov. Jan 15,2.

(Sv. Makarios, biskup, 4.st., pro svou svatost a moudrost nazývaný Veliký)