Vzpomínka na sv. Jana Pavla II.



Nezávazná památka dne 22. října

Karel Josef Wojtyla se narodil v roce 1920 ve Wadovicích v Polsku. Po vysvěcení na kněze a doplnění teologických studií v Římě se vrátil do vlasti a plnil různé pastorační a akademické úkoly. Pracoval jako pomocný biskup v Krakově. V roce 1964 se stal krakovským arcibiskupem a účastnil se 2. vatikánského koncilu. Dne 16. října 1978 byl zvolen papežem a přijal jméno Jan Pavel II. Den 22. října je výročním dnem, kdy se slavnostně veřejně ujal úřadu. Vynikal zvláště apoštolskou péčí o rodiny, mládež a nemocné, která ho vedla k nesčetným návštěvám Božího lidu po celém světě. Bohatým dědictvím jeho učitelského úřadu, které církvi zanechal, je zejména vyhlášení Katechismu katolické církve a Kodexu kanonického práva, jak latinské církve, tak i církví východních. Dne 2. dubna 2005 v Římě zesnul v Pánu, v den před 2. velikonoční nedělí zvanou Božího milosrdenství.

Jako svatý otec hrál významnou roli ve světové politice a je mu přisuzován podíl na zhroucení komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Během svého 26 let trvajícího pontifikátu svatořečil 482 osob a blahořečil 1338 osob, tj. více lidí, než všichni jeho předchůdci dohromady a absolvoval 104 zahraničních papežských cest, tedy více než kterýkoliv jiný svatý otec v historii. Mezi mnoha jím svatořečenými a blahořečenými osobami bylo i několik osobností z české historie: sv. Anežka Česká, sv. Zdislava z Lemberka, sv. Jan Sarkander aj.

Jan Pavel II. žil necelých 85 let a papežem byl skoro 27 let. Svou službu římského biskupa a pastýře univerzální církve zahájil slovy:

„Nebojte se!“
Otevřete, ba přímo rozrazte dokořán brány Kristu!
Otevřete svá srdce, své životy, své pochybnosti,
těžkosti, své radosti a city jeho spásné moci
a dejte mu vstoupit do svých srdcí.
Nebojte se! Kristus ví, co je v člověku.
Jedině on to ví ... !"


Beatifikace (blahořečení): 1. května 2011, Svatopetrské náměstí, beatifikoval Benedikt VI.
Kanonizace(svatořečení): 27.dubna 2014 Svatopetrské náměstí, Vatikán, kanonizoval papež František

Co je to blahořečení?

Zesnulí křesťané, kteří žili svatě, mohou být církevně uctíváni, jakmile je uzavřen určitý proces uznání (proces blahořečení). Kromě svatosti života jsou předpokladem blahořečení i zvláštní důkazy milosti Boží, např. to,že Bůh na přímluvu těchto spravedlivých učinil některé zázraky. Blahořečený světec je pak nazýván "blahoslaveným". Na rozdíl od kanonizovaných světců, uctívaných v celém katolickém světě, je církevní kult blahoslavených většinou omezen, např. na diecézi, zemi, řádové společenství atd. Blahořečení bývá předstupněm kanonizace (prohlášení za svatého). Tak byla např. Anežka Česká prohlášena za blahoslavenou papažem Piem IX. roku 1874 a kanonizována v listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II.

Co je to svatořečení?

Veřejné uctívání mučedníka nebo vynikajícího křesťana uznává římskokatolická a pravoslavná církev po podrobném zkoumání. Uctívání svatých v dřívějších dobách potvrzovala církev někdy i dodatečně bez dalšího formálního zkoumání. Papežské schvalování kultu svatých bylo kodifikováno za papeže Alexandra III. v r. 1181 a rozpracováno Řehořem IX. (1227-1241). Od r. 1555 převzala kanonizační procesy Kongregace posvátných obřadů, která od r. 1625 provádí i beatifikační procesy (blahořečení, do té doby v pravomoci sídelních biskupů). Nejnověji je problematika zpracována v církevním právu (viz Codex iuris canonici) a konstitucí Jana Pavla II. Divinus perfectionis Magister z. r. 1983. Kanonizační proces zkoumá život kandidáta (vita), ctnosti (virtuta), případně mučednictví a zázraky (martyrium a miracula). Konečné rozhodnutí záleží na papeži.

(Převzato z encyklopedie. cz)

Z homilie svatého Jana Pavla II., papeže, na začátku svého pontifikátu

(Die 22 octobris 1978: AAS 70 [1978], 945-947)

Nemějte strach! Otevřete brány Kristu!

…Nový Petrův nástupce na biskupském stolci v Římě dnes vyslovuje vřelou, pokornou a důvěryplnou prosbu: „Kriste, učiň, ať se mohu stát a být služebníkem tvé jediné moci! Služebníkem tvé vlídné moci! Služebníkem tvé moci, která nezná západu. Učiň, ať mohu být služebníkem! Ano, služebníkem tvých služebníků.“ Bratři a sestry! Nemějte strach přijmout Krista a uznat jeho moc! Pomáhejte papežovi a všem, kdo chtějí sloužit Kristu a Kristovou mocí sloužit člověku a celému lidstvu. Nemějte strach! Otevřete, ba rozevřete dokořán brány Kristu! Jeho spásonosné moci otevřete hranice států, ekonomické i politické systémy, rozsáhlé oblasti kultury, civilizace a pokroku. Nemějte strach! Kristus ví, „co je v nitru člověka“. On jediný to zná! Dnes tak často člověk neví, co nosí uvnitř, hluboko ve své duši a ve svém srdci. Tak často nezná smysl svého života na této zemi. Je zmítán pochybností, která se mění v beznadějnost. Dovolte tedy – prosím vás, s pokorou a s důvěrou vás snažně prosím – dovolte Kristu promlouvat k člověku. Jenom on má slova života. Ano, života věčného!