Ze spisů svaté Terezie od Ježíše, panny a učitelky církve



Památka dne 15. října

(Opusc. De libro vitae, cap. 22, 6-7. 14)

VŽDYCKY SI PŘIPOMEŇME KRISTOVU LÁSKU

Kdo má u sebe Ježíše Krista, tak dobrého přítele a vůdce, může snést všechno. Neboť on nám pomáhá, posiluje nás, nikoho neopustí; je to pravý a upřímný přítel. Jasně poznávám, že máme-li se líbit Bohu a dostat od něho veliké milosti, přeje si Bůh, aby se nám jich dostávalo prostřednictvím Ježíšova nejsvětějšího lidství, v němž má Boží velebnost zalíbení, jak to sám Bůh řekl.
Velmi často jsem to zakusila a také sám Pán mi to řekl. Ano, viděla jsem to na vlastní oči, že musíme vcházet touto branou, jestliže toužíme po tom, aby nám svrchovaná velebnost odhalila skrytá tajemství. Nehledejme jinou cestu, i kdyby byl už někdo na vrcholu kontemplace; po této cestě lze jít bezpečně a jistě. To je náš Pán, a od něho a skrze něj nám přichází všechno dobré. On nás poučí. Hledíme-li na jeho život, nenajdeme žádný lepší a dokonalejší příklad k následování.
Co můžeme chtít víc, než mít po boku tak věrného přítele, který nás neopustí v námahách a nesnázích, jak to dělají přátelé světští? Je šťastný, kdo ho upřímně a opravdu miluje a má ho stále u sebe. Vzpomeňme na slavného apoštola Pavla: zdálo se, že má Ježíše stále v ústech, protože ho měl vrytého hluboko ve svém srdci. Když jsem to pochopila, pilně jsem pátrala a přišla jsem na to, že právě touto cestou šli hluboce kontemplativní světci, například František, Antonín z Padovy, Bernard, Kateřina Sienská. Po této cestě je třeba jít velice svobodně a odevzdat se zcela do Božích rukou. A jestliže by nás chtěl přijmout a povýšit mezi své nejbližší služebníky a důvěrníky, poslechněme rádi.
A kdykoli myslíme na Krista, vždycky si připomeňme, jaká láska ho vedla k tomu, že nám prokázal tolik milostí a dobrodiní, a jakou lásku nám ukázal Bůh, když nám dal takovou záruku své lásky k nám. A láska volá po lásce. Proto se snažme mít to stále před očima, a tak se povzbuzujme k lásce. A dá-li nám jednou Bůh tu milost, že se nám tato láska vtiskne hluboko do srdce, bude nám všechno velice snadné a v nejkratší době a s malou námahou vykonáme velmi mnoho.


Sv. Terezie od Ježíše se narodila 28.3.1515 v Avile ve Španělsku. Ve 14 letech jí zemřela matka a otec ji dal na vychování k sestrám augustiniánkám. Když v roce 1536 vstoupila ke karmelitkám, prožívala z počátku velký neklid a vážně onemocněla. Až mnohem později vyloučila ze svého života vše, co by ji odvádělo od Boha. Začala žít životem hluboké modlitby a toužila po návratu k původní, přísně klauzurované, řeholi. Zakládala kláštery reformovaných karmelitek a spolu se sv. Janem od Kříže (1568) dávala podnět k zakládání i mužských klášterů.
Její spisy se staly školou modlitby (Hrad v nitru, Cesta k dokonalosti, Kniha o zakládání aj). Zemřela ve svých 67 letech a už v roce 1622 byla prohlášena za svatou a od r. 1970 je prohlášena učitelkou církve.
Tereziánská mystika se vyznačuje smyslem pro realitu duchovního života a intimním vztahem ke Kristu.