Žena byla v komatu a umírala



Náhle měla pocit, že stoupá do nebe a ocitá se před soudní stolicí.

„Kdo jsi?“ oslovil ji Hlas.
„Jsem žena starosty,“ odpověděla.
„Neptal jsem se tě, čí jsi žena, ale kdo jsi.“
„Jsem matka čtyř dětí.“
„Neptal jsem se tě, čí jsi matka, ale kdo jsi.“
„Jsem učitelka.“
„Neptal jsem se tě, co děláš, ale kdo jsi.“

Snažila se seč mohla, ale na otázku: „Kdo jsi?“
prostě nebyla schopná podat uspokojivou odpověď.

„Jsem křesťanka.“
„Neptal jsem se tě, jaké je tvé vyznání, ale kdo jsi.“
„Jsem žena, která den co den chodila do kostela
a vždy pomáhala chudým a potřebným.“
„Neptal jsem se tě, co jsi dělala, ale kdo jsi.“

Očividně u zkoušky neprošla, byla totiž poslána
zpátky na zem. Uzdravila se ze své nemoci
a byla rozhodnutá přijít na to, kdo je. A rázem
bylo všechno jiné.

Závěr:
Vaší povinností je být. Ne být někdo, ne být
nikdo, neboť v tom tkví chtivost a ctižádost.
Ne být tím či oním a vidět vše jen průzory, ale pouze být.


/Převzato z knihy: Anthony de Mello SJ, „Modlitba žáby“ 1, str. 203/