Pomoc mi, prosím, Pane!



„Pomoz mi, Pane, aby byly milosrdné mé oči, abych nikdy nepodezírala a nesoudila podle vnějšího zdání, ale abych hleděla na to, co je v duších bližních pěkné, a spěchala jim na pomoc.

Pomoz mi, Pane, aby byl milosrdný můj sluch, abych se skláněla k potřebám bližních, aby mé uši nebyly lhostejné k bolestem a nářkům bližních.

Pomoz mi, Pane, aby byl milosrdný můj jazyk, abych nikdy o bližních nemluvila špatně, ale pro každého měla slovo útěchy a odpuštění.

Pomoz mi, Pane, aby byly milosrdné a plné dobrých skutků mé ruce, abych dokázala činit bližním jen dobro a sama přijímala těžší a hrubší práce.

Pomoz mi, Pane, aby byly milosrdné mé nohy, abych vždy spěchala bližním na pomoc a ovládala svou ochablost a únavu. Můj opravdový odpočinek je sloužit bližním.

Pomoz mi, Pane, aby mé srdce bylo milosrdné, abych měla soucit se všemi utrpeními bližních. Neodmítnu své srdce nikomu. Budu jednat upřímně dokonce i s těmi, o nichž vím, že budou mé dobroty zneužívat, a sama se ukryji do Nejmilosrdnějšího Ježíšova Srdce. O vlastních utrpeních budu mlčet. Ať si Tvé milosrdenství ve mně odpočine, Pane můj.

…Můj Ježíši, proměň mě v sebe, vždyť Ty můžeš všechno.“

(Převzato: „Deníček sv. Faustyny Kowalské“ 163)