Problémy samozvaného „světce.“



Pacient si stěžuje lékaři: „ Pane doktore, třeští mi hlava. Je to příšerná bolest a ani na chvilku nepoleví. Nemohl byste mi na to něco dát?“

„Samozřejmě,“ ujistí ho doktor. „Ale nejdřív bych vám chtěl položit několik otázek. Buďte prosím upřímný. Pijete hodně?“

„Jestli piju?“ spustí pacient rozhorleně. „Ani nápad. V životě jsem se alkoholu ani nedotkl. Vždyť je to metla lidstva!“
„Kouříte?“
„Nikdy jsem neměl cigaretu v ústech. Kouření je odporný zlozvyk.“

„Je mi dost trapné se vás ptát na něco takového, ale ... víte sám, že jsou i takoví muži. Neběháte po nocích za ženskými?“
„Ovšemže ne. Za koho mě máte?! Každý večer ulehám nejpozději v deset.“

„Řeknete mi ještě,“ nevzdává se doktor, „ta bolest v hlavě, na kterou jste si mi stěžoval, není náhodou taková ostrá a pronikavá?“
„Ano,“ přisvědčí hned pacient. „Přesně. Je to velmi ostrá a pronikavá bolest.“

„Tak už jsem doma, příteli. Moc utažená svatozář. Trochu ji uvolníme a bude zase dobře.“

Závěr: Slávou Boží je lidská bytost, která je plně živá, (sv. Jeroným 2. St)

/Převzato: Anthony de Mello SJ, „Modlitba žáby“ 1, str. 165 -166/