Ušlechtilý strom



Byl jeden strom, který miloval jedno dítě. Dítě ho každý den přicházelo navštívit. Sbíralo jeho listy, pletlo si z nich korunu na hlavu a hrálo si na krále lesa. Šplhalo po jeho kmeni a houpalo se na jeho větvích. Jedlo jeho plody a pak si spolu hráli na schovávanou.

Když bylo unavené, zdřímlo si ve stínu stromu a větve mu zpívaly ukolébavky. Dítě strom milovalo z celého svého srdce. A strom byl nevýslovně šťastný. Ale čas ubíhal a dítě rostlo. Když bylo dítě velké, zůstával strom často sám.

Jednoho dne se dítě přišlo podívat na strom a strom mu pravil: „Pojď ke mně, dítě moje, vyšplhej se na můj kmen a udělej si houpačku v mých větvích, ochutnej mé plody, pohraj si v mém stínu a buď šťastné.“

„Nemám už věk na lezení po stromech, už si nehraju“, odpovědělo dítě. „Chci si koupit nějaké věci a chci se bavit. Chci peníze. Můžeš mi dát peníze?“

„Bohužel“, odpověděl strom, „já nemám peníze. Mám jen listy a plody. Vezmi si mé plody, dítě moje, prodej je ve městě. Tak budeš mít peníze a budeš šťastné.“

A tak dítě vyšplhalo na strom, sklidilo všechny plody a odneslo je pryč. A strom byl šťastný.

Ale „jeho dítě“ se dlouho nevracelo. A strom zesmutněl.

Pak se jednou dítě vrátilo. Strom se zachvěl radostí a zašuměl: „Pojď ke mně, dítě moje, vyšplhej se na můj kmen, udělej si houpačku v mých větvích a buď šťastné.“

„Mám moc práce a nemám čas lézt po stromech,“odpovědělo dítě. „Chci dům, který by mě chránil,“ pokračovalo. „Chci ženu a děti, proto potřebuji dům. Můžeš mi dát dům?“

„Já nemám dům,“ pravil strom. „Ale můžeš uřezat mé větve a dům si z nich postavit. Pak budeš šťastný.“

Dítě uřezalo stromu všechny větve, odvezlo je pryč, aby si postavilo dům. A strom byl šťastný.

Pak dlouhou dobu dítě nepřišlo. Když se vrátilo, strom byl tak šťastný, že nemohl ani promluvit.

„Pojď ke mně, mé dítě“, zašuměl strom, „pojď si hrát.“

„Jsem příliš staré, unavené a smutné, na to abych si mohlo hrát,“ odpovědělo dítě. „Potřebovalo bych loď abych odjelo daleko odtud, pryč. Můžeš mi dát loďku?“

„Uřízni si můj kmen a udělej si loďku,“ nabídl mu strom. „Tak budeš moci odjet a budeš šťastné.“

A tak dítě uřízlo kmen a udělalo si loďku, aby mohl odjet. A strom byl šťastný. Ale ne úplně.

Za velmi dlouhou dobu se dítě opět vrátilo.

„Je mi moc líto, mé dítě,“ pravil strom, „ale už nemám, co bych ti dal. Už nemám žádné plody.“

„Mé zuby jsou špatné a nerozkousaly by tvé plody.“

„Nemám už žádné větve,“pokračoval strom. „Už tě nemohu houpat.“

„Jsem už příliš staré na to, abych se houpalo ve větvích,“ řeklo dítě.

„Jsem bezradný,“ řekl strom. „Rád bych ti něco dal, ale už nic nemám. Jsem už jen starý pařez. Je mi to tolik líto.“

Já už moc nepotřebuji,“ řeklo dítě. „Jen klidné místečko, kde bych si sedlo a odpočinulo si. Cítím takovou únavu.“

„Pak tedy,“ pravil strom a snažil se napřímit, jak jen mohl, „pak tedy, starý pařez je právě to, na co se můžeš posadit a kde si můžeš odpočinout.“

A dítě tak udělalo. A strom byl šťastný.

Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. A tak je poznáte po ovoci. Matouš 7,18,20