Jak hospodařit se silami



„…Když jsme u vás byli posledně na návštěvě, mluvil jsem s Patem o ragby. Říkal mi, že teď, když se blíží střednímu věku, je pro něho čím dál tím těžší hrát alespoň z poloviny tak dobře, jako když byl mladý. A že prý už musí „hospodařit se silami.“ Neboli, má dnes už jen omezené množství energie, a tak s nimi musí šetřit a nakládat s ní co nejhospodárněji. A proto vždycky, když to jde, vypne motor a jede na volnoběh. Ušetřenou energii potom maximálně zužitkuje v zásadních momentech hry.

Napadlo mě, že jsi na tom stejně, vlastně my všichni jsme na tom stejně, pokud jde o duchovní život. Všichni jsme slabí a máme k dispozici jen omezené množství energie. A tak místo toho, abychom ji vyplýtvali ve snaze zvládnout úplně všechno a nakonec neudělali nic, musíme se všichni učit hospodařit se silami. Jinými slovy, musíme maximálně zužitkovat tu trochu energie, kterou máme. Znamená to zorganizovat si každodenní život tak, abychom měli pravidelný přístup k té nejmocnější energii, jakou můžeme dostat. A když tato nadpozemská energie neboli láska začne nabíjet naši lásku, dokážeme všechno, co je bez ní zhola nemožné.

Ježíš dělal totéž, protože si uvědomoval, že když se rozhodl vstoupit do naší lidské přirozenosti, neobejde se bez pomoci síly, kterou mu může dát pouze jeho Otec. Uvědomoval si, že si musí každodenní život uspořádat tak, aby měl stálý přístup k pomoci a síle, které od svého Otce potřeboval. Proto chodil se svými učedníky pravidelně do chrámu a do synagogy, proto se často chodil dlouze modlit na opuštěná místa. Ale kromě toho všeho potřeboval každý den věnovat čas osobní modlitbě, stejně jako my.

Zvykem pravověrných Židů té doby bylo modlit se každý den v předepsanou dobu, jako to dnes dělají muslimové. Ježíš kritizoval své současníky za to, jak se v tento předepsaný čas ostentativně modlili na veřejnosti, aby tak před „plebsem“ stavěli na odiv svou zbožnost. Nekritizoval je za to, že se modlí, ale za způsob jakým se modlili. Ježíš ovšem řekl: „Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je ve skrytosti, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí (Mt 6,6).

Chceme-li se na své duchovní cestě vůbec někam dostat, musíme dělat totéž. Když se životní styl a způsob práce v následujících stoletích změnily, křesťané už neměli možnost modlit se v předepsanou dobu, jako se modlíval Ježíš se svými učedníky a místo toho se postupně vžila praxe ranní a večerní modlitby. Zdá se však, že v poslední době se i tato praxe vytrácí, a s ní i zvyk modlit se před jídlem a po jídle, které navíc často lidé konzumují z tácku, sedíce u televize.

Nelze ustavičně tvrdit, že prostě nemáme čas, protože je to málokdy pravda. Televize BBC nedávno provedla průzkum, z nějž vyplývá, že průměrný člověk se na TV dívá více než 30 hodin týdně. Jistě můžeme z této doby sem tam něco ubrat…“

(Převzato: Torkington David, „Milá Zuzano“, KNA r. 2002 s. 182 – 183)