Trochu humoru o vdovách a vdovcích


Čerstvý vdovec se radí se svým přítelem: „Arnošte, já to bez ženské nevydržím, musím se znovu oženit. Zkusím si podat inzerát. Podle mého názoru nejsem bez šancí. Jsem dobře udržovaný, mám vilu, chatu, dvě auta a slušné úspory. Možná se ozve i nějaká hezká mladá slečna. To bych asi chtěl nejvíc. Co myslíš, mám do toho inzerátu uvést, že je mi šedesát, nebo si mám něco ubrat?”
„Když nad tím tak přemýšlím,” poradí mu kamarád, „napiš tam, že ti bude pětaosmdesát.”

Manželský pár se rozhodne na chvíli uniknout tuhé zimě a strávit týden na jihu u moře. Z pracovních důvodů se stane, že manželka může odletět až o den později. Manžel odletí podle plánu. Po příjezdu se ubytuje v hotelovém pokoji, vytáhne svůj počítač a ihned posílá mail své ženě. Přihodí se mu ale hloupá chyba a při zadávaní e-mailové adresy vynechá jedno písmeno a mail se tak dostane do e-mailové schránky jedné vdovy, která právě uložila svého muže do hrobu. Vdova si právě pročítá svoji poštu, zda jí nepřišla nějaká soustrastná vyjádření od přátel a známých...
Ve chvíli, kdy její syn vstoupí do pokoje, žena už leží v bezvědomí na zemi. Zrak mu padne na monitor počítače, kde stojí:
Komu: Mé opuštěné ženě.
Od: Tvého muže, který odešel dříve.
Věc: Dorazil jsem
Text: Nejdražší, právě jsem v pořádku dorazil. Už jsem se tu celkem zabydlel a vidím, že je vše připravené na Tvůj zítřejší příchod. Přeji Ti šťastnou cestu a čekám na Tebe. Miluji Tě, tvůj manžel.
P.S. Tady dole je po čertech horko!!!

V dole je zával a vdovy truchlí. Jedna povídá: „To je tragédie, kolik si dostala za svého Francka?"
Druhá s brekem povídá: „Jenom 150 000,- a kolik ty za toho svého?"
První s brekem povídá: „Ten blbec zaspal na šichtu".

Aby se seznámil se svými ovečkami se nově jmenovaný kněz rozhodl, že každý den někoho osobně navštíví. Jednou mu přišla otevřít mladá paní, v jejíchž materiálech stálo, že před dvěma lety ovdověla. V náruči držela malé děcko. Kněz povídá: „Promiňte, asi mám špatnou adresu, hledám vdovu Johnsonovou.”
„Našel jste ji, otče.”
„Promiňte, ale v záznamech se píše, že váš manžel zemřel před dvěma lety.”
„To souhlasí, Otče, ale já jsem neumřela!”

„Sire, pojedete letos na dovolenou i s lady?”
„Asi ne, Jean. Kdo by se v mém věku vláčel po horách s urnou.”

Pan Karafiát se vrací z kremace své drahé manželky. Když se cestou ohlédne za krásnou blondýnkou, spadne pár centimetrů od něj obrovský kus omítky.
„Pane Bože!” zvedne vdovec oči vzhůru. „Že už by byla Máňa v nebi?!”

Paní Posilesová je vdova a má tři děti. Pan Pollak je vdovec a má dvě děti. Oba se poznali, zamilovali a pak se vzali a měli spolu děti. Za nějaký čas přijde pan Pollak domů a slyší strašný řev.
„Co je to za rámus?” ptá se manželky.
„Nic. To jen se tvoje děti a moje děti perou s našimi dětmi.”

Lady náhle těžce onemocní a upadne do bezvědomí. Lord se sluhou sedí v nemocnici u jejího lůžka a lord usne. Za nějakou dobu ho sluha začne budit.
„Copak, Jean, stalo se něco?”
„Ano, pane. Mám pro vás dvě zprávy - jednu dobrou a jednu špatnou.”
„Nu dobře, Jean, řekni mi jako první třebas raději tu dobrou.”
Jean oznamuje: „Právě jste se stal vdovcem, pane.”
„Hm, a ta špatná zpráva?”
„Zatím jste vdovec jen klinický.”