Kamínek uvízlý v botě


V mojí cimře spalo jednadvacet kluků. Smrad je slabé slovo. Cimra čtyřikrát pět metrů, dveře zavřené. Spal jsem nahoře na třípatrové posteli, kluci pode mnou, všecko smrdělo. Lehnu si doleva, smrad. Otočím se doprava, zase smrad. Dám vám dobrou radu: musíte spát uprostřed, pak vás ten stoupající smrad zvonovitě obchází. Snažil jsem se dýchat pusou a usnout.

Ráno jsem se vzbudil a štípaly mě oči. To není možné, pomyslel jsem si. Povídám jednomu z kluků:
„Mariáne, ukaž mi nohu.“
Měl nohu obvázanou špinavým obvazem. Nejsem fajnovka, ale jedno mi to nebylo. Na patě měl díru, že bych jí protáhl pětikorunu. Převázal jsem mu to.
„Co se ti stalo?“
„Víš, faráři, otec mi zemřel už dávno, neznal jsem ho. Učil jsem se na samé jedničky, mamka mi umřela šest týdnů před maturitou.“

Ten muž se tak spustil, že začal pít, stal se bezdomovcem a farář v Čadci mu řekl: „Jdi do Žakovců ke Kuffovi.“ Tak šel, stoosmdesát kilometrů pěšky. Putoval několik týdnů. „Víš, faráři, neměl jsem ponožky, bylo minus dvaadvacet a spadl mi tam kamínek“ „A proč sis ho nevyndal?“
„Byl jsem opilý. Kdybych se zastavil a vyndal si ho, zmrzl bych.“
Jeden nevyndaný kamínek. Z kamínku otlak, z otlaku infekce, z infekce gangréna (sněť), kvůli gangréně mu uřízli nohu.

To, co způsobí jeden uvízlý kamínek v botě, způsobí ti v duši jeden při zpovědi nevyznaný hřích. Můžeš mít sto kamínků, když přijdeš ke zpovědi, všecky jsou pryč. Bůh všecky zničí. Dej si pozor na to, aby ses dobře vyzpovídal. Ať ti v tom Pán Bůh žehná!

(Převzato z knihy Marián Kuffa maturita lásky, s. 39-40)