Buď strážcem vchodu svého srdce a nenech bez kontroly vstoupit žádnou myšlenku.


Každé myšlenky se ptej, zda patří k domácím nebo k nepříteli. Jestliže patří k domácím, naplní Tě pokojem. Když však náleží k nepříteli, zaplaví Tě zlobou nebo žádostivostí.

Evagrius* přibližuje zacházení s myšlenkami působivým obrazem. Sahá k jednomu Ježíšovu podobenství o bdělosti (Mk 13,34). Pán domu vydávající se na cestu přikazuje vrátnému, aby zůstal bdělý. Máme sedět u vrat svého domu. U každé myšlenky, která zaklepe u dveří našeho srdce, bychom měli zjistit, zda patří k domácím nebo je odjinud. S myšlenkou se máme dát do řeči, abychom si ověřili, zda nechce náš dům opanovat a domácí vystrnadit. Takovými násilníky se může stát zloba, žárlivost nebo sexuální žádostivost. Když jim umožníme vstup, bude s klidným životem v našem domě konec. Nanejvýš pro nás zbude nějaký ten kout ve sklepě, kam se budeme moci uchýlit.

Evagrius nám radí, abychom vpustili jenom myšlenky přinášející pokoj. Ty patří do našeho domu, neboť pocházejí od Boha. Bůh k nám chce pomocí těchto myšlenek vstoupit. Jedním z hlavních úkolů mnichů je myšlenky, které se bez ustání vynořují v hlavě, zkoumat a rozpoznávat jejich záměr. To je počátek duchovní cesty. Bez toho by nemělo smysl se uzavřít v komůrce svého srdce, jak to Ježíš doporučuje: „Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému otci, který zůstává skryt“ (Mt 6,6). Pokud nebudeme myšlenky rozlišovat, nesetkáme se ve své komůrce s Bohem, ale s vnitřním nepokojem a chaosem našich pocitů. Strážce dveří má za úkol chránit naši modlitbu. Musí být spolehlivý, aby vpustil jen takové myšlenky, které nás naplní pokojem. Pak se v komůrce svého srdce setkáme s Bohem, který u nás bude přebývat v bezpečí a odhalí a prozáří vše skryté, potlačené a nevědomé.

(Převzato z knihy: Grün Anselm „Otcové pouště“, KNA v Kostelním Vydří r. 2000, str. 48-49)

*Evagrius z Pontu, nar. kolem r. 345, jáhen, skvělý řečník