Modlitba zahání smutek a skleslost


Evagrius popisuje nejen namáhavou cestu vedoucí k modlitbě nerušené různými myšlenkami, emocemi, potřebami a starostmi. Stále znovu velebí i její blahodárný účinek na duši člověka. Modlitba zaplašuje smutek a rozptyluje sklíčenost. V Dnešní době trpí řada lidí depresemi. Zbavit se jich snaží pomocí léků anebo postupují různé terapie. Mniši však spatřují přirozenou terapii duše v modlitbě. Kdo se modlí, ten bude ze svých smutků uzdraven.

Jak ale může modlitba uzdravit mou depresivní duši? V modlitbě předkládám své pocity sklíčenosti Bohu. Představuji si, jak Boží láska proniká mými vnitřními pocity bezútěšnosti. To si můžu představit buď obrazně v podobě hřejivého světla, které prosvěcuje a prozařuje zákoutí mých depresí, nebo do své sklíčenosti promlouvám slovy modlitby. Může jít o Ježíšovu modlitbu: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou.“ Své depresivní nálady nepotlačuji a nebojuji s nimi, nenechávám se jimi ale také spoutávat. Vyslovovaná modlitba je pozvolna rozptyluje. Mnohdy to ale může trvat hodně dlouho, než se uprostřed nich začne vytvářet prostor pokoje. V modlitbě ke mně, do mého smutku a sklíčenosti, vchází Boží anděl a odívá mě pláštěm naděje a radosti. Modlitba jako terapeutický prostředek mi může pomoci nejen při těchto pocitech, ale i ve strachu, bezmoci, hněvu nebo zklamání. Při každém problému není třeba hned sahat k terapii a vyhledávat pomoc kompetentních lékařů a psychologů. Hodně by nám mohla pomoci právě modlitba.

(Převzato z knihy: Grün Anselm, Otcové pouště, st. 64-65)