Homílie Mons. Josefa Hrdličky, emeritního biskupa


Je jistě dobré, že dnešní vaše pouť je právě ve Štípě, v tomto mariánském poutním místě, kudy už prošla dlouhá řada generací věřících. Kdo vypoví, kolik za ta léta zde už bylo načerpáno naděje, sňato křížů, ale i prolito slzí, doneseno břemen, kolik odpuštěno hříchů, kolik předáno útěchy. Už malé děti, (jak to vy samy nejlépe víte), tíhnou k mamince. K ní běží s každou bolestí nebo bolístkou. Maria je univerzální Matkou v Církvi a vlastně v celém lidstvu. Vidí a sleduje pohledem lásky životní cestu každého svého dítěte, zvláště těch, kdo potřebují sílu a hledají u ní pomoc. Ta věta známé modlitby Pod ochranu tvou….je aktuální pro nás všechny. Maria má srdce dokonale milující matky. Zatímco já vidím v této chvíli zástup převážně žen, ve kterém sotva rozeznáme jednotlivé tváře a nevím, kdo je odkud a co má na srdci, Kristus jako Bůh vidí každou
zvlášť a každé až na dno srdce. A v Církvi Bůh ponechal i Marii výsadu, privilegium Matky. A ona zná každé dítě jménem, ví jako matka, co se v každém z nás děje, cítí s námi, radí, něžně s námi sdílí dobré i zlé chvíle. To je vlastnost lásky To se děje i dnes a zde. I když jsme tady, abych tak řekl „v množném čísle“, Maria nás vnímá jednotlivě a diskrétně a důvěrně. Známe Marii v několika podobách: Jako zasnoubenou pannu ve chvíli zvěstování, kdy Bůh jí oznámí svůj plán a ona souhlasí. Pak ji vidíme jako mladou ženu v požehnaném stavu, např. při cestě za Alžbětou, ano to už se v ní věčné Slovo stalo tělem. Vidíme ji jako nevěstu ve chvíli sňatku, poté, co ji Bůh svěřil do ochrany statečnému Josefovi, pak ji vidíme už Madonu s děťátkem v náručí.
Kolik milionů očí poutníků, očí dávno vyhaslých, k ní vzhlíželo a promítalo k ní často nevýslovné trápení a životní příběhy. Pak ji vidíme pod křížem, kde i ona cítí meč bolesti v srdci a přesto pevně stojí a nehroutí se. Vidíme ji s mrtvým Synem na klíně jako pietu, ale krátce poté ji vidíme při seslání Ducha sv. v samotném středu sboru apoštolů, kdy se začnou dít velké věci mezi nebem a zemí. Kdo jiný by měl uprostřed učedníků než právě největší žena Ducha. - - -
Tak i vy, milé dcery jste v životě prošly těmito stádii života ženy – a máte to nesmazatelně zapsáno v srdci, když se z dítěte stává snoubenka, nevěsta, žena, která čeká narození dítěte, žena matka obklopená dětmi a pak vnoučaty. Také vy víte, co je radost mateřského poslání, ale i tíha obětí a prolité slzy nad někým, koho milujete a s kým se loučíte a on vás opouští. Ano, kolik toho má i člověk a obzvlášť žena s Marií společného !!. A ví, že pokaždé, když za ní přijde a obrátí se na ni, dochází něžného pochopení, vždyť i ona tím vším procházela a stává se chápající a citlivou pomocnicí v úzkosti.
Také jsme si asi všimli, ale možná ještě nevšimli, a křesťané to tuší, i když přímo v evangeliích o tom není zpráva. Že Maria poznala i stav vdovy, úděl mnoha žen, všude na světě a ve všech pokoleních. My víme, že Maria byla manželkou tesaře Josefa v Nazaretě, muže spravedlivého, o kterém je několik významných zmínek, jak obstál tento zástupný otec dítěte, Božího Syna.
Pak už se o Josefovi v Písmu nemluví. Nevíme, kdy nebo kde zemřel. Ale mnohé tomu nasvědčuje. Víme, že Ježíš. když visel na kříži – odevzdal Marii, svou matku do péče učedníkovi, kterého miloval. – Není tam nazván jménem, ale církev ví a tuší, že jde o apoštola Jana. Z toho církev soudí, že kdyby byl Josef naživu, postaral by se o svou manželku on sám. Ježíš v agonii smrti odevzdává svou Matku do péče učedníkovi a jeho, a současně každého z nás, odevzdává do péče P .M. Maria tedy zřejmě poznala i život vdovy a je o to blíž všem ženám, které tento úděl také poznaly. Maria je schopná vést i vás se zvláštním pochopením po této cestě naplněného života. Je vám tím blíž a tím důvěrněji chápe všechny vaše vnitřní stavy a potřeby.
A to, že při seslání Ducha sv. ji vidíme znovu uprostřed dění, kdy vzniká církev, je výzvou i pro nás a pro naše vdovy zvlášť, že i ony mohou být ne někde na okraji života církve, ale uprostřed, s Marií, tam kde tepe samo srdce církve. Termín pouti jste si dobře zvolili, vždyť právě v těchto dnech prožíváme svatodušní novénu.
Chtěl bych z tohoto místa poděkovat i vám, milé sestry, že vnášíte do srdce církve velmi často velkorysou pozornost k jejím potřebám. Víme, kolik znamená i ve vašem životě po ztrátě manžela úkol vyplnit prázdný prostor po milované bytosti, kterou je manžel a otec vašich dětí. Ale láska, jak víme, všechno vydrží a nikdy nepřestává a tím více se naplňuje v lásce k dětem či k vnoučatům, odkud plyne do těchto mladých životů nezastupitelná a nedocenitelná síla lásky, modliteb a životního příkladu matek a babiček. Ta posiluje život rodiny a rodu a jak nám to velmi často píší biřmovanci, právě víra těchto duší je pro ně velkým svědectvím a povzbuzením, že i oni zatouží být dospělými a krásnými křesťany, A jít stejnou životní cestou jako oni.
Ale můžete posilovat i jádro farnosti jako té ještě větší rodiny, Kristovy rodiny, obětmi, zbožností, péčí, pomocí.(Na faře, v charitě, katechezi, v lektorské službě, ve chrámovém sboru apod.) Vím, že často jsou to nedoceněné skryté skutky, které vidí Bůh, a právě z nich tvoří věci možná i velké.
Když světíme my biskupové jáhny, pokaždé je tam zmíněno Boží Slovo, jak tento jáhenský vztah vůbec vznikl a co bylo hlavním důvodem, proč apoštolové ustanovili první jáhny. Je tam věta, cituji: Když počet učedníků rostl, helenisté proti hebreům naléhavě upozorňovali, že vdovy jsou zanedbávány při podělování, a tehdy bylo rozhodnuto, svěřit a zajistit službu u stolů mužům, kterým by bylo jasno, že vdovy znamenají pro církev velký přínos, a že mají také ony od církve dostávat vše, co jim náleží. A nesmějí být zanedbávány v žádném. Krásné výpověď o důstojnosti vdovského stavu! Platí dodnes.
A to už se blížím k závěru tohoto poselství. – Evangelium ukazuje chudou vdovu se dvěma drobnými mincemi haléřové hodnoty. A přesto si jí Ježíš všiml a řekl, že ani sumy boháčů neznamenají před Bohem tolik, co „pakatel“ těch, kteří dávají z mála, ale za to dávají všechno, co mají. – Mysleme na to všichni, že je důležité umět dávat z mála, nebo dokonce umět dávat Pánu všechno. Tam se rodí onen poklad v nebi. I kdyby život někoho, jak se říká, nestál za zlámanou grešli, ve chvíli, kdy ji podá s důvěrou a láskou Pánu, on ji vkládá do pokladnice nebeské jakou cennou hodnotu. Touto cestou ať se rodí i ten váš poklad v nebi, milé sestry a dcery. Z malých věcí konaných s velkou láskou. Všechna ta tržní křeč a různé daňové úniky či finanční aféry boháčů nejsou nic oproti tomu, jak Bůh rozmnožuje bohatství těch, kdo ho milují, i jejich potomků, když věřící srdce se daruje zcela Bohu a on z těch nejmenších věcí našeho života tvoří a sesílá nové milosti. Proto prosíme, přijď Duchu svatý, uzdrav, co je zraněno, a dotkni se našich srdcí. Maria, sestro všech matek i babiček a vdov, prostřednice všech milostí, dej těmto svým dětem, sestrám a přítelkyním vše, čeho je třeba. Amen.

(10. jubilejní setkání vdov a vdovců ve Štípě )