MARIAZELL


poutní místo v Rakousku ( výpis z knihy vydané v roce 1885v Brně.)
Roku 1157 vyslal opat Lambrechtský Otto několik mnichů do horního Štýrska, kde nyní leží Mariazell, aby opuštěným obyvatelům tohoto kraje hlásali radostnou nauku evangelia. Mnichů bylo pět. Jeden z nich si zbil z desek celu, malou poustevnu. Rozdělil ji na dvě části. V jedné spal a pracoval, v druhé postavil na osekaný kmen sochu Panny Marie. Byla z lipového dřeva a představovala Pannu Marii s Ježíškem, jemuž podává hrušku, kdežto on jí jablko. Tento zbožný mnich ji měl ve velké úctě a vzal si ji s dovolením opata s sebou. Před touto sochou na vystavěném oltáři přinášel oběť Bohu nejdražší, nejsvětější a tam také hlásal lidu vznešené pravdy našeho náboženství. Mnozí hledali a také nalezli velké milosti v Cele Panny Marie, přesto, že sláva tohoto poutního místa nebyla ještě rozšířena.

Na Moravě panoval tehdy markrabě Vladislav Jindřich. On i jeho manželka těžce onemocněli, a když si lékaři nevěděli rady, prohlásili nemoc za nevyléčitelnou. Kristus Pán je ve snu povzbudil, aby hledali pomoc u Panny Marie, a když se uzdraví, aby zvětšili kapli, která je v jednom zapomenutém štýrském údolí. Ráno si oba sdělili ten sen, modlili se k Panně Marii, a když se uzdravili, vydali se na cestu, aby splnili slib. Tehdy nebyly cesty tak schůdné jako nyní, proto nebylo tak snadné neznámé místo najít. Zbožným manželům se zjevil sv. Václav, patron české země a zavedl je k svaté Celi. Modlili se tam na poděkování a nad oltářem dali zbudovat kamennou kapli, pak se šťastně zase vrátili do vlasti. Pověst o uzdravení markraběte a jeho manželky se rychle rozšířila a nyní začaly putovat celé zástupy poutníků do Mariazell.

Roku 1363 vpadli Turci s velkou mocí do Uherské země. Král Ludvík měl proti 100 tis. Turků jen nepatrné vojsko 20 000. Chtěl se zachránit útěkem. Než tak učinil, modlil se vroucně k Panně Marii Celské, o níž již tak mnoho slyšel. Ve snu se mu Panna Maria zjevila a uložila mu, aby vytáhl proti nepříteli a slíbila mu vítězství. A na znamení, že se mu opravdu zjevila, položila mu na prsa obraz, který tam ráno také nalezl. Pln důvěry bojoval pod tímto obrazem, jako pod svým praporem a dobyl skvělého vítězství. Pak přitáhl se vším svým vojskem k Mariazell, obětoval tam skvostné drahocenné dary – mezi jinými i onen obraz, jejž na svých prsou nalezl a vystavěl nad kamennou kaplí markraběte Vladislava Jindřicha velkolepý chrám ve slohu gotickém. Od té doby tam připutovaly již miliony katolíků, aby prosili o milosti a také je obdrželi. Od obležení města Brna Švédy, putovalo sem každý rok procesí z Brna. Tehdy se zavázali občané města Brna Panně Marii Celské slibem, že jí budou prokazovat zvláštní úctu. Kromě toho obětovali dvě tabule do chrámu Celského. Jedna na evangelní straně vyobrazuje Matku Boží s korunkou na hlavě, jak dva andělé drží její poletující plášť. Maria sklání se k městu s rukama roztaženýma, jako by volala slova Písma: „ Budu chránit toto město a vysvobodím je!“ Druhý obraz představuje město Brno s tvrzí Špilberkem. Nad městem vpravo Panna Marie Celská, zleva Panna Marie Brněnská. Uprostřed pak slova žalmisty: „ Ale k tobě se nepřiblíží.“

Není možno uvést všechny zázraky, které se v Mariazell udály. Když Turci v roce 1520 obléhali Vídeň, také k Mariazell vysílali svoje tlupy. Náčelník tlupy chtěl sochu Panny Marie Celské svalit, ale řízením Božím se stalo, že musel dvakrát od ní odstoupit, po třetí když přistupoval, spadl z koně. Turci také vrhali na chrám ohnivé šípy, ten však zůstal bez pohromy. Nato byli krátce v blízkém lese všichni zabiti. Turci chtěli jednu křesťanku odvrátit od víry. Pálili ji žhavými železy, když ani to nepomohlo, vyřízli jí jazyk. Byla pět let němá. Pak si udělala pouť do Mariazell a modlila se pět dní a tři noci před zázračný m obrazem. Vrátila se jí řeč a od té doby, bez kouska jazyka mluvila až do své smrti ( 1659 ).

Proti tomuto milostnému místu zuřili jedovatými řečmi a spisy protestanté. Jejich kazatelé vynaložili mnoho úsilí, aby úctu k Panně Marii mezi lidem učinili směšnou a ze srdcí ji vytrhli. Zdálo se, že se jim to daří. Poutí do Mariazell ubývalo a byly velmi skromné. V roce 1572 zbožný vévoda Karel se svou manželkou Annou a celým dvorem učinili pouť do Celi a tak prokázal úctu a lásku k Panně Marii. Vévodkyně pak každoročně putovala do Mariazell i s jinými knížecími hosty a pokaždé přinesla skvělé obětní dary. Císařovna Alžběta darovala překrásně zpracované srdce ze zlata a položila je na oltář. Takový příklad působil. Roku 1604 přišlo na svátek sv. Bartoloměje 23 000 poutníků.
Mnoho panovníků putovalo na toto posvátné místo a přinášeli své dary. Jediný vladař učinil výjimku. Císař Josef II., jinak dobromyslný, ale špatnými rádci svedený panovník, nadělal církvi mnoho škod. Především mu byly trnem v oku kláštery a poutě. Roku 1782 zapověděl všechny společné pouti ve své říši. Zároveň nařídil veškeré obrazy, okrášlené klenoty, těchto ozdob zbavit a zvláště ještě milostnou kapli, uprostřed kostela v Mariazelli zbořit. Obraz se měl přenést na hlavní oltář. Nedošlo k tomu. Stateční občané císaře prosili, aby nařízení zrušil. Benediktinský klášter při Celi byl však z nařízení císaře zrušen.

Léta panování Josefa II. Byla pro Mariazell smutná. Nastoupením na trůn císaře Františka, nastaly svatyni ve štyrských Alpách lepší časy. Zbožný mocnář vynahradil příkoří svého předku. Již v roce 1796 byly opět povoleny slavné průvody a poutě. V roce 1802 byl opět zřízen klášter Lambertský, řeholníci opět směli konat v Mariazell bohoslužby. Poutníků bylo tolik, že se v roce 1811 ustanovil čas, kdy se mohli z jednotlivých farností konat průvody. Z 12 míst na Moravě a z 13 míst v Čechách. Nyní jsme připutovali i my, abychom si mnoho milostí vyprosili.

(Převzato z textů Kongregace sester sv. Kříže z Kroměříže)