Vdovy a vdovci tentokrát společně v lázních


Poslední dny léta si Společenství vdov a vdovců olomoucké diecéze zkrášlilo týdenním ozdravným pobytem v nejmladších slovenských lázních – v Nimnici. Tento u nás zatím téměř neznámý léčebný areál leží v krásné přírodě na svazích Javorníků nad přehradou na řece Váhu.

Naši nevelkou skupinu (17 účastníků) tohoto příjemného slunečného týdne, překvapily dokonale zařízené, technikou vybavené a precizně organizované lázně. Nejen vnější stránka pobytu, ale hlavně možnost prožít spolu volné chvíle zvláště večery. Tanec, zpěv, společenské hry a povídání přispěly k dalšímu upevnění vzájemných vztahů.

Co nás ale překvapilo a potěšilo ještě víc, je opravdové křesťanské klima, jaké v českých zemích v podobném zařízení asi nenajdete. Pro věřící je zde v lázeňském domě Manín vybudována kaple, kterou bylo před několika lety nutno ještě rozšířit. Pojme více než sto lidí a je denně – i ve všední dny plná. Katolický kněz tu slouží každý den mši svatou, před ní se lidé modlí růženec, v pátek i Korunku k Božímu milosrdenství. Na nástěnce i na vstupních dveřích lázeňského domu najdou všichni i podrobný rozpis bohoslužeb v okolních vsích.

Vyplývá to z historie tohoto místa. V padesátých letech tu Československá vláda začala budovat na řece Váhu „přehradu mládeže.“ Pracovali na ní vždy jeden měsíc studenti středních škol, aby se seznámili s“dělnickou budovatelskou prací.“ Od jara 1950, kdy byly ze dne na den v ČSR zrušeny kláštery, zde na nucené práce soustředili mladé řeholníky a studenty ze zrušených teologických fakult. Ti zde procházeli „převýchovou a přeškolováním“ v duchu ideologie komunistických mocipánů. Žili a pracovali tu s dalšími nepřáteli lidu, mladými PTP. Žili a pracovali v strašlivých podmínkách na dně budoucí vodní nádrže, ztratili tu při těžké dřině zdraví a někteří i život. Jejich jména dnes čteme na pamětním kameni umístěném na svahu nad lázněmi. V současné době se připravuje proces beatifikace jednoho z nich, jeho jméno je Titus Zeman. I množství hořících svící u nedalekého kříže, také každodenně zaplněná kaple v lázních svědčí o tom, že slovenský národ (bohužel na rozdíl od českého) si váží těch, kteří pro svou víru trpěli a umírali.

Odjížděli jsme všichni bohatě osvěženi na těle, duši i duchu a s velkou vděčností za velký dar našeho společenství i vzájemné blízkosti mezi oběma národy.