Dvoudenní pouť - památky UNESCA


Autobusová pouť započala v pátek 12. května brzy ráno ve Zlíně, kde nastoupila převážná většina poutníků. Další přistoupili v Otrokovicích a ti poslední u vlakového nádraží v Olomouci. Pak už jsme se v radostné náladě a očekávání ubírali k prvnímu cíli naší cesty, kterým bylo poutní místo Zelená Hora u Žďáru nad Sázavou. Zde nás uvítal duchovní správce žďárské farnosti otec Vladimír Záleský. Následovala mše svatá, kterou sloužil otec Vojtěch Kološ, který nás po celou dobu pouti duchovně doprovázel. Zelená Hora je jedno z nejvýznamnějších poutních míst brněnské diecéze, konají se zde poutě k poctě sv. Jana Nepomuckého a my jsme naši pouť vykonali v předvečer jeho svátku. Po mši svaté následovala prohlídka samotného chrámu a přilehlého okolí s velmi poutavým slovním doprovodem slečny průvodkyně, která pohotově a vyčerpávajícím způsobem odpovídala na všechny naše zvídavé dotazy. Poté jsme se autobusem přesunuli o 2 km dále a níže k bazilice minor Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše, kde nás již očekával otec Vladimír. Podrobně nás seznámil s historií poutního místa a upozornil na největší pozoruhodnosti stavitelského díla J. B. Santiniho, jimiž jsou zrestaurované fresky na stěnách i stropě baziliky, ve dřevě vyřezávaná milostná soška Panny Marie s Ježíškem a také hrob maminky svaté Zdislavy, paní Sybily, spolu s jejími sestrami a švagry. Tuto prohlídku jsme absolvovali velmi rádi, i když nás stála jisté časové zdržení v cíli naší páteční cesty.
Do Českého Krumlova jsme dorazili asi s hodinovým zpožděním, což mělo za následek, že jsme nestihli prohlídku interiéru zámku. Museli jsme se spokojit s komentovanou prohlídkou podzámčí a přilehlých podzámeckých zahrad. I tak to stálo rozhodně za zhlédnutí. Před 7. večerní jsme plni dojmů odjížděli k nedalekému ubytování. Unaveni jsme si ještě došli do blízké restaurace na večeři a pak už jsme ulehli k zaslouženému odpočinku.
V sobotu ráno po snídani jsme před devátou ranní vyrazili směr Linec. Během cesty jsme střídavě poslouchali rozjímání otce Vojtěcha ke 100. výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě a střídavě se modlili růženec. Do Lince jsme dorazili v deset hodin dopoledne. Na hlavním náměstí nás již očekávala česká paní průvodkyně, která s námi udělala 3,5 hodinovou prohlídku historického jádra města s několika zastávkami. Jednou z nich byl kostelík zasvěcený svatému Martinu, ve kterém pro naše společenství odsloužil mši svatou otec Vojtěch. Navštívili jsme rovněž zdejší katedrálu, která je největším kostelem v celém Rakousku. Je to architektonický skvost s rozlehlými bočními loděmi, svědek mnoha slavností Habsburské monarchie. Nakonec jsme také ochutnali proslulé linecké cukroví, jehož původcem nebyl nikdo jiný než cukrář původem z Čech, totiž z Prahy. Poté jsme se již s naší paní průvodkyní rozloučili a poděkovali jí za všechny komentáře, které nás plně uspokojily. Po třetí hodině odpoledne jsme se s hornorakouskou metropolí rozloučili a odjížděli k domovu. Cesta domů ubíhala již bez jakéhokoliv dalšího problému za zpěvu a v dobré náladě všech zúčastněných. Domů jsme všichni dorazili ještě před půlnocí a velký dík patří především panu řidiči, který se po celou dobu potýkal s nastupující virózou, ale přesto byl ochotný ke každému našemu požadavku a s úsměvem na tváři nám nabízel na zastávkách občerstvení. Byla to vydařená pouť s nádhernou atmosférou na všech místech, která jsme navštívili. Bohu díky!

Jan Putna, účastník pouti


  • Plakátek




  •