Svědectví Jany z Brna


Jsem přes 7 roků vdova, mám dvě děti a 4 vnoučata. Bydlím na chatě uprostřed veliké zahrady a na samotě za městem. Po manželově smrti jsem toužila vyplnit samotu a být užitečná, ale právě vzdálenost od dopravy a závislost na dětech, které mě po setmění vozí domů autem, mi moc velký výběr nedává. Nejsem typ ženy, která by se uměla starat o nemocné ve farnosti, tyto ženy mají můj obdiv a velké poděkování. Mluvím o tom proto, že sama jsem svého muže, který bojoval nerovný boj s rakovinou slinivky břišní sedm měsíců, zhruba ze tří čtvrtin doma, ale i celé dny od dopoledne až i do pozdního večera v nemocnici, s plným nasazením ošetřovala. Manžel tak byl klidný a nesmírně statečný ve svých obrovských bolestech. Děkoval, že jsem s ním a my oba pak děkovali Bohu za každý okamžik života v modlitbách. Prožili jsme spolu nádherných 39 roků a věřte, že když jsme se na sebe zadívali pohledem, věděl ten druhý, co potřebuje nebo co chce říci.
Moc mě bolela jeho nepřítomnost vedle mě, ale snažila jsem se, aby duše mého muže měla klid a mír u Boha. Manžel zemřel v červnu a já jsem již v říjnu začala navštěvovat U3V se zaměřením Spirituální dimenze člověka - Živá teologie. Když jsem po čtyřech letech studium ukončila, hledala jsem dál své uplatnění.
V průběhu prvního roku studia jsem si našla kontakt na tehdy již zasvěcenou vdovu paní Marii Brigitu Ventovou z Plzně a tři roky jsem dojížděla na pravidelná setkání vdov do Českých Budějovic. Od dubna roku 2012 se nás až 14 vdov z Brna a okolí schází s o. biskupem Posádem u nás v Brně a na společném setkání obou větví tohoto společenství pak 1x ročně v Praze.
V loňském roce vyzvalo Centrum pro rodinu spolu s Brněnským biskupstvím farnosti v diecézi k vyslání zájemců do Kurzu pro vedení seniorů ve farnosti, tzv. KLAS. Kurz jsem absolvovala a udělala vše pro to, aby první setkání seniorů bylo v naši farnosti již v lednu t.r. Na tématech a aktivitách se spolupodílím s kamarádkou a těší mě, že schůzky, které máme jedenkrát měsíčně, s křesťanským zaměřením, se setkaly s pochopením a tak tvoříme krásné společenství.
Když jsem začala dávat dohromady slova pro mé dnešní vystoupení, otevřela jsem sbírku svých veršů u rozjímání ,, Co je život", které jsem napsala v červenci v roce 2011. Ráda Vám je přednesu:

Co je život?


Život je jen tenká nitka………………………….Bůh však ví a má s námi své plány,
a my si nepřipouštíme,…………………………..dává nám spoustu možností,
že v mžiku a zlehka……………………………...nežádá od nás žádné slavobrány,
se každá nitka přetrhne………………………….. jen lásku, pokoru a rozjímání v tichosti.

neumíme přibrzdit a usebrat se,…………………..že pro Tebe důležité věci odsouváme,
jako by nebylo ve světě dost bolu,………………..děkujeme, že varování sesíláš nám
my v šanc denně dáváme i sebe…………………...a trpělivě čekáš, kdy procitneme.

toho jsme živé oběti,
měli bychom zrát jak zrnko v klasu
a užitku hojnost přinésti.

Jana Suchánková z Brna